Německý skladatel a kantor, učitel svých synů a provozovatel řady různých profesí Johann Sebastian Bach žil v letech 1685–1750. Po předčasné smrti otce se jeho hudební výchovy ujal starší bratr. Své všeobecné vzdělání dovršil na gymnáziu v Lübecku.
Bachovým prvním významným působištěm byl Výmar, kde získal nejdříve místo dvorního varhaníka, komorního hudebníka a posléze koncertního mistra. Ve svých 32 letech nastoupil Bach místo dvorního kapelníka v Köthenu. Zde komponuje první velká cyklická díla, kromě jiného Janovy pašije, z instrumentálních skladeb svity a jedno ze svých nejslavnějších děl, tzv. Braniborské koncerty (Six concerts avec plusieurs instruments).
Vrcholnou Bachovu kompoziční techniku představuje 30 variací na árii, které Bach složil pro svého žáka Goldberga. Z nejznámějších skladeb je nutno zmínit Matoušovy pašije, latinskou Mši h moll, dva díly Temperovaného klavíru, cyklus variací, kánonů, fug a triové sonáty na téma pruského krále Friedricha II. Hudební obětina a nedokončený cyklus Umění fugy.
Bach je velkou syntetickou osobností. Základ jeho hudebního stylu vytryskl z tradic německé hudby. V Bachově díle však najdeme i dobové prvky anglické, francouzské a italské. Bach nepochybně završil svým uměním vývoj hudební epochy zvané barok. Aktuálnost Bachova umění, zejména jeho kontrapunktického mistrovství, objevil na sklonku svého život již W. A. Mozart, po něm pak L. van Beethoven, R. Wagner, J. Brahms z českých skladatelů 19. století zejména Bedřich Smetana.
